Story

Fotím svatbu pro známé mých známých. Vzali si mě protože ví, že to klaplo, fotky se jim líbily, vše bylo v pořádku, maminky i babičky plakaly - emoce se dostavily. Tak mám sbalená fidlátka a běhám mezi svatebčany, napětí se dá krájet a přicházejí hosté. Všude se toho tolik děje. Zmáčknu spoušť, přijela známá z daleka a ...nic...uf asi nezaostřil nebo něco. Zmáčknu podruhé a zase nic. Mačkám a nic a nic a nic. Ten foťák prostě nefrčí. Jsem profík, nic na sobě nedám znát. Dorazím si vyměnit objektiv vedle do místnosti, kde mám bágly, abych stihl všechny momenty trochu širším sklem. Otevřu batoh, ale 24-ka nikde, 35-ka nikde, 50-ka nikde. Mám tam jen 85-ku a nějakou starou kovovou manuální zoomovací mrchu?!? Jsem profík a nedám na sobě nic znát, ale myslím že se blíží čas výměny trika. "Trochu " se potím a začíná mě sžírat myšlenka, že dnes to nebude dobré. Vezmu starý manuál a v pohodě ostřím, nikdo to nepozná - vždyť jsem vyfotil snad 150 svateb, tak vím jak ostřit - prd ! - nejde to, děj je tak rychlý a já cvakám jednu neostrou fotku za druhou. Musím rozchodit aspoň druhý foťák - otevřu ho (tady začíná být něco divného?) a uvnitř nacházím zaseklý film. Film v digitálu? Že by mi opravdu poprvé došel film jak mi na každé svatbě tvrdí všechny generace hostů? Tak jsem to nějak vytáhl a ..prd...stejně nic. Jsem v Brně a přemýšlím jak zavolám ženě s třemi dětmi na krku aby mi dovezla všechny objektivy, které zůstaly doma. Blbý nápad, ale aspoň nápad. Pak mě napadá se zeptat, kde vlastně bude ten obřad? Na schůzce k tomu nedošlo, tak je čas se to dozvědět. V Bystřici ? tak to je super, cestou na obřad se stavím domů, naberu chybějící skla, přebalím se a jako profík budu dál pokračovat s chladným pohledem a tepem 190. Pak...se probouzím. Uffff, dlouho jsem se neprobudil s takovou chutí a úlevou, že se (zatím) žádný katastrofický scénář neděje...Tohle mi mé blbé sny už nikdy nedělejte!!!:)